1. Panský hostinec

V době dětství Boženy Němcové stála nedaleko mlýna dřevěná chalupa, v jejíž části provozovala hospodu rodina Celbova. Ještě v době, kdy ji vlastnil František Celba, proběhly na náchodském panství odvody (1828), jejichž odezvu nalézáme v Babičce v souvislosti se smyšleným příběhem Kristly Celbové (1815 – 1893) a Jakuba Míly. Celbovým se v živnosti dobře dařilo, proto mohli v padesátých letech 19. století postavit kamennou hospodu. V roce 1858 pak tuto budovu prodal Dominik Celba majiteli panství Jiřímu Vilému Schaumburg-Lippe, který ji nechal přestavět do dnešní podoby.

2. Mlýn

Podle povídky chodívala do mlýna Barunka s babičkou o nedělích „na toulku“. Mlynář Ruder měl tři dcery, z nichž nejstarší byla duševně chorá. Nejmladší Annu Marii Ruderovou (1815 – 1871) hezky zpodobnila Božena Němcová v Babičce jako mlynářovic Mančinku. Na rozdíl od povídky se Mančinka vdala výhodně do mlýna na Dobrušku, její život však skončil tragicky v mlýnském náhonu. Rodina Ruderova, která vlastnila mlýn od roku 1773, jej v roce 1842 prodala vrchnosti.

3. Žernovská lávka

Žernovská lávka přemosťovala snad od konce 16. století přirozenou říční překážku mezi Žernovem a správně závislými Ratibořicemi. Jednalo se o hojně používanou, praktickou stavbu. Lávku strhla velká voda naposledy v roce 1997 a pět let trvalo, než se ji podařilo díky místním iniciativám nově vybudovat.

4. Panklovna

Na stráni nad Úpou stálo od roku 1795 chalupnické stavení Antonína Volfa. Na počátku 19. století přešlo do majetku vrchnosti a později jej obdržel otec Barunky Panklové Johann. Panklovi přízemní domek pouze pronajímali. Poté, co se rodina přestěhovala do Zaháně, domek prodala novým majitelům panství.

5. Žernov

Na Žernov chodila Barunka na přástky, vyrůstali zde Jakub Míla (ve skutečnosti Míl) i Tomeš z Babičky. Na Žernově sloužila i Viktorka Židová (1792 – 1868) a zde také prožila svůj tragický příběh: prvorozené dítě pohodila v Žebrácké rokli pod Červenou horou, později se jí však ještě narodil syn. Obec Žernov je rovněž rodištěm lékaře Antonína Čapka, otce spisovatele Karla Čapka.

6. Rýzmburk

Rýzmburský hrad měl po svém založení ve 13. století chránit důležitou obchodní stezku vedoucí do Slezska a Polska. Příslušník zakladatelského rodu pánů erbu zlatého třmene Rubín z Rýzmburku bojoval s Přemyslem Otakarem II. na Moravském poli a zde také padl. V první polovině 15. století převzal většinu původních panství pánů zlatého třmene mocný rod z Dubé. Za husitských válek vlastnil Rýzmburk Oldřich z Černčic, přívrženec katolického směru. Za vlády Bernarda Žehušického z Nestajova, purkrabího Hradeckého kraje, došlo na hradě k rozsáhlým přestavbám. Hrad přestal plnit svou funkci během třicetileté války, kdy se na jeho zkáze podepsaly obě válčící strany. V následujících obdobích sloužily opuštěné objekty jako zdroj kamene. Ze zdiva rozvalin nechal vévoda Petr Kuronský v roce 1798 postavit altán. V roce 1912 mu byla sejmuta svrchní část a nahrazena dřevěnou stavbou na zpěvněné kamenné podezdívce.

 

7. Zastavení naučné stezky Babiččino údolí č. 24

V Babiččině údolí hnízdí asi osmdesát druhů ptáků. Někteří žijí při okrajích lesů, jiní v zámeckém parku či v zahradách. Jmenujeme alespoň konipasa horského a lučního, z dravců pak káně lesní nebo poštolku obecnou. Údolí patří k nejvýznamnějším nalezištím měkkýšů v Česku-na obou březích řeky bylo napočítáno na devadesát druhů lužních, vlhkomilných, lesních, skalních a vodních! Ve vlhkých lesních porostech žijí i obojživelníci (mlok skvrnitý), rovněž tak ve vodním prostření (kuňka obecná). Plazi jsou zastoupeni užovkou obecnou. Ze savců stojí za zmínku např. rejsci, hraboš polní, dále pak veverka obecná, kuna skalní, z kopytníků se zde hojně vyskytuje srnec obecný.

8. Jedle bělokorá

Jedle bělokorá je statný jehličnatý strom z čeledi borovicovitých se světlou kůrou a plochými jehlicemi. Dosahuje výšky třicet až šedesát metrů. Roste ve smíšených porostech ve středních a vyšších polohách a dožívá se věku 400 – 600 let. Dříve u nás běžný strom je v poslední době na ústupu a práce s obnovou a regenerací jeho druhu se setkávají s mnoha protivníky, jako jsou holosečné hospodaření, kouřové exhalace, atd.

9. Pramen Jakuba Míly – U Merglu

Jakub Míl pocházel ze Žernova. Němcová jej znala, třebaže žernovské děti nechodily s ratibořickými do skalické školy. Přestože příběh Míly a Kristly neodpovídá skutečnosti, s postavou Míly počítala Němcová již před vznikem Babičky jako s hrdinou budoucích prací. Jakub Míl, který převzal roku 1838 rodinný majetek na Žernově, se později podle rodinné tradice stal hajným.

10. Pohodlí

Pod rýzmburskou strání se na obou březích řeky Úpy rozprostírá osada Pohodlí, kde až do konce 19. století stávaly mlýn a pila. Po požáru areálu zůstala stát pouze jedna budova. Obě části osady spojovala lávka, avšak před koncem 20. století ji povodeň strhla a poničila i jez, který byl součástí zmíněného komplexu hospodářských staveb.

11. Bílý most

Koncem 16. století zde stávala dřevěná mostní konstrukce, a přestože se přestavbami její tvar měnil, zůstal most dřevěný dodnes. Název mostu dala jeho barva.

12. Zastavení naučné stezky babiččino údolí č. 17 – 21

Řeka Úpa, která tvoří osu Babiččina údolí, pramení na hřebenech Krkonoš. Přestože jde o poměrně klidnou řeku, vypovídají kroniky – a pochopitelně i Babička – o jarních povodních, které dokázaly zaplavit velkou část údolí. Dnes Úpě odebírá vodu přehrada Rozkoš, jež ji předává dále řece Metuji. Břehy řeky byly v minulosti často oslabovány v důsledku vyřezávání břehových porostů, okolí potom trpělo účinky příčné cirkulace vodního proudu, usazováním naplavenin a přemnožením ondater. Pro zpevnění břehů se dnes užívají olše lepkavé, jejíž kořeny dokáží vodní proud na nárazových březích vhodně usměrnit, nebo smíšený porost, jenž v přímých úsecích řeky lépe odolává podemílání. V Babiččině údolí se tok Úpy zpomaluje, což má vliv na obyvatele tohoto úseku řeky. Žije zde kapr obecný, štika obecná, lín obecný, vzácně se vyskytují pstruh potoční a okoun říční.

13. Zastavení naučné stezky Babiččino údolí č. 16

Dřevěný (Viktorčin) splav v té podobě, jak jej znala Barunka Panklová, dnes už voda neomývá. Jeho původní stav zachytily na začátku 20. století ještě ilustrace Kašparovy Babičky, pak byl však zasypán a nahrazen novým železobetonovým jezem. Staré bělidlo si postavil v roce 1797 mlynář Ruder a v roce 1842 jej prodal vrchnosti. Ta ještě vedle postavila jednopatrovou kamennou prádelnu, která stojí na místě dodnes. V přízemní roubené chalupě nikdy nebydleli Panklovi, jak by se mohlo zdát podle příběhu z Babičky, ale Němcová zde strávila příjemné prázdniny se svými dětmi v roce 1844.