Božena Němcová

Spisovatelka
Božena Němcová Božena Němcová je jednou z nejvýznamnějších českých spisovatelek. Narodila se pravděpodobně 5. února 1820 ve Vídni jako Barbora Novotná.

Po svatbě její matky s Johannem Panklem získala příjmení Panklová a takto byla v letech 1926–1930 zapsána do českoskalické školy. Později byla dána na výchovu do rodiny úředníka z chvalkovického zámku, Augustina Hocha. V pouhých 17 letech se v maloskalickém kostele provdala za o mnoho let staršího respicienta finanční stráže Josefa Němce. Manželství nebylo příliš šťastné, rodina se často stěhovala a ani financí nebylo nazbyt. V poměrně krátkém sledu se manželům narodily čtyři děti.

Velký význam mělo stěhování do Polné a poté Prahy, kde se Božena Němcová začala stýkat s místními obrozenci a představiteli tehdejší kultury. Pod jejich vlivem pak začala s literární tvorbou. Tragické životní osudy včetně smrti syna Hynka Němcovou nutily utíkat do světa literatury a k psaní románů. V nejtěžších dobách vznikla i kniha Babička, v níž se spisovatelka vracela do svého dětství, které vykreslila téměř idylicky. Důležitá je i její sběratelská činnost v oblasti lidové slovesnosti a literatury pro děti.

Božena Němcová zemřela 21. ledna 1862.

Životu a dílu spisovatelky je věnována expozice Muzea Boženy Němcové, která se nachází v bývalém Steidlerově hostinci. V samotném muzeu naleznete například osobní věci, korespondenci či fotografie Boženy Němcové, které České Skalici věnovala v roce 1919 dcera Boženy Němcové Dora. Ve sbírce je i první vydání Babičky z roku 1855. Součástí muzea je věhlasný Jiřinkový sál, který své jméno získal díky obrozeneckým květinovým výstavám, jež se zde konaly. V tomto sále oslavila Božena Němcová svou svatbu a stala se v roce 1837 královnou Jiřinkového bálu.

Dalším místem, které je spojené s životem Boženy Němcové, je Barunčina škola. Dle pověsti zde stávala škola již ve 13. století, ta však byla vypálena Švédy. Nová škola byla postavena roku 1643, její část je dochovaná dodnes. Expozici školy tvoří dobový nábytek a pomůcky či světnice pana učitele.