Vzpomínky:
„Majitelé pochopitelně před bitvou uprchli. Záhy po boji se vracela Žofie Vítová domů sama. Její manžel nespěchal, aby ho Prusové nevyužívali k různým nepopulárním službám (jako je pohřbívání padlých). Již cestou k městu spatřila podél cest, v příkopech i na lukách množství mrtvých a zraněných vojáků obou válčících stran. Všude slyšela volání o pomoc. Také na rozsáhlé zahradě patřící k hostinci leželo mnoho nehybných i trpících ubožáků. Žofie Vítová vkročila s obavami do domu a na posteli spatřila ležícího neznámého muže. Byl to zraněný pruský důstojník, který na ni ihned namířil revolver a křikl: Ven nebo střelím! Majitelka se ohrazovala, že je zde doma. Voják však namítal, že takových už tady bylo více a jen chtěli rabovat a krást. Vše se však brzy vysvětlilo a paní domu mohla začít znovu hospodařit. Ještě několik dnů po krvavém zápolení nalézali Vítovi v odlehlých místech zahrady mrtvé vojáky, kteří ještě s ostatními našli svůj hrob v místech, kde později stála stodola.“
Informace převzaty z knihy: Bitva u České Skalice v roce 1866, Zdeněk Jánský, 2008
Dle matričních zápisů faráře Josefa Samohrda se dozvídáme, že před okny p. Víta se nacházelo několik hrobů, které se však do dnešních dnů nezachovaly. Budou tak neoznačené pravděpodobně stále ještě na zahradě domu č. p. 93 anebo zničené v souvislosti se stavbou nedaleké benzínové čerpací stanice.
