Vlakové nádraží

Místa bojů - Česká Skalice

Vlakové nádraží sehrálo významnou roli v závěru bitvy a stalo se opěrným bodem ustupující rakouské armády. Kdysi honosná budova prošla v roce 2009 nákladnou rekonstrukcí, která však smazala její autentickou podobu a z jejích stěn zmizely poslední stopy války. Ještě v nedávné době připomínaly tuhé boje o železniční stanici kartáčové kule a rakouský čtyřliberní šrapnel ve fasádě nad peronem. Během stavebních prací však došlo k jejich ztrátě a dnes jsou zde k vidění pouze kopie. V rámci této rekonstrukce byla srovnána se zemí i nedaleká historická budova někdejšího skladiště.

 

Ve druhé polovině 20. století dostalo nádraží novou střechu a upraveny byly i všechny komíny. Právě při vybourávání starých komínů byla stavebními dělníky objevena rakouská pěchotní puška vz. 1854. Po jejím očištění se ukázalo, že zbraň je označena rakouským pěším plukem č. 77. Puška následně skončila v soukromé sbírce.

V časných ranních hodinách dorazily k českoskalickému nádraží z josefovské pevnosti dva prapory rakouské pěchoty. Byl to IV. prapor pěšího pluku č. 36, který obsadil nádraží a IV. prapor pěšího pluku č. 75, jenž zaujal postavení severně od nádraží u nynější restaurace „Na bojišti". Brigáda generálmajora Schulze (pěší pluk č. 8 a 74 a prapor polních myslivců č. 31) obsadila mysliveckým praporem nádraží s okolními domy a oba pěší prapory zaujaly postavení mezi nádražím a silnicí na Červený Kostelec. Výšinu nad nádražím obsadila brigádní baterie s osmi čtyřliberními děly.
 Ve 14 hodin bylo již o vítězi rozhodnuto. Levé křídlo i střed rakouského postavení byly v troskách. Zbytky rakouských brigád ustupovaly přes rozvodněnou řeku Úpu. Ustupovala také brigáda Schulzova, kromě mysliveckého praporu č. 31. Na pravém křídle stál ještě bojem nedotčený IV. prapor pěšího pluku č. 36 a zbytky 2 praporů pěšího pluku č. 32 a IV. praporu pěšího pluku č. 75.

Prusové útočili na českoskalické nádraží a na východní část města silou 14 praporů. Jejich dělostřelectvo soustředěné u obce Kleny zasypalo nádraží a město stovkami granátů. Několik domů bylo v plamenech.




Vlakové nádraží

Vzpomínky:

 „…Vystoupali jsme na násep a zaútočili na budovu nádraží. Pouze jednou jedinkrát došlo k zastavení. Když bylo náspu bezmála dosaženo, koncentroval protivník ještě jednou palbu na náš střed, kde se v slunci zablýskl náš nový prapor. Praporečník a vedle něho pochodující poddůstojníci padli zasaženi k zemi – kdy se na okamžik postup zarazil. Ale velitel půlpraporu setník Vellay, velitel sledu major von Brandenstein, jeho adjutant Premier-Lieutenant von Oesfeld, jejichž koně byli zastřeleni, se okamžitě vrhli do vzniklé mezery. Poslední z nich se chopil praporu a šlo se dál.“

„Pěší obsazení náspu a budovy nádražní zčásti uprchlo, či se vzdalo. Ti zbylí tam našli hrdinnou smrt v posledním, plodů nepřinášejícím odporu. Hned poté jsme se hnali kolem vyhořelých stavení dál do města.“

(úryvky ze vzpomínek pruského vojáka pěšího pluku č. 47.)


„…Zejména nádraží bylo posledním útočištěm zoufale bojujících hloučků rakouských. Myslivci zřídili si zde narychlo z prahů železničních a starých kolejí úkryty, za nimiž posílali útokem ženoucím řadám pruským dobře mířené střely vstříc, kdežto i ze všech oken nádražních budov prudce se proti nepříteli pálilo.“

(dobové svědectví)



  • Vlakové nádraží
  • Vlakové nádraží
  • Vlakové nádraží
  • Vlakové nádraží
  • Vlakové nádraží
  • Vlakové nádraží
sat