Vlakové nádraží
Místa bojů - Česká SkaliceVlakové nádraží sehrálo významnou roli v závěru bitvy a stalo se opěrným bodem ustupující rakouské armády. Kdysi honosná budova prošla v roce 2009 nákladnou rekonstrukcí, která však smazala její autentickou podobu a z jejích stěn zmizely poslední stopy války. Ještě v nedávné době připomínaly tuhé boje o železniční stanici kartáčové kule a rakouský čtyřliberní šrapnel ve fasádě nad peronem. Během stavebních prací však došlo k jejich ztrátě a dnes jsou zde k vidění pouze kopie. V rámci této rekonstrukce byla srovnána se zemí i nedaleká historická budova někdejšího skladiště.
Ve druhé polovině 20. století dostalo nádraží novou střechu a upraveny byly i všechny komíny. Právě při vybourávání starých komínů byla stavebními dělníky objevena rakouská pěchotní puška vz. 1854. Po jejím očištění se ukázalo, že zbraň je označena rakouským pěším plukem č. 77. Puška následně skončila v soukromé sbírce.
V časných ranních hodinách dorazily k českoskalickému
nádraží z josefovské pevnosti dva prapory rakouské pěchoty. Byl to IV. prapor
pěšího pluku č. 36, který obsadil nádraží a IV. prapor pěšího pluku č. 75, jenž
zaujal postavení severně od nádraží u nynější restaurace „Na bojišti". Brigáda
generálmajora Schulze (pěší pluk č. 8 a 74 a prapor polních myslivců č. 31)
obsadila mysliveckým praporem nádraží s okolními domy a oba pěší prapory
zaujaly postavení mezi nádražím a silnicí na Červený Kostelec. Výšinu nad
nádražím obsadila brigádní baterie s osmi čtyřliberními děly.
Ve 14 hodin bylo již o vítězi rozhodnuto. Levé křídlo i střed rakouského
postavení byly v troskách. Zbytky rakouských brigád ustupovaly přes rozvodněnou
řeku Úpu. Ustupovala také brigáda Schulzova, kromě mysliveckého praporu č. 31.
Na pravém křídle stál ještě bojem nedotčený IV. prapor pěšího pluku č. 36 a
zbytky 2 praporů pěšího pluku č. 32 a IV. praporu pěšího pluku č. 75.