Eugen Pelikan von Plauenwald

Setník 1. třídy a velitel 5. divizionu u pěšího pluku č. 77

Narozen 25. 8. 1830 jako syn důstojníka. V 17 letech nastoupil vojenskou dráhu jako kadet u pěšího pluku č. 9, u něhož sloužil jeho otec. V roce 1850 postoupil na podporučíka a tři roky na to na nadporučíka. Roku 1859 byl již setníkem 1. třídy. Následujícího roku při formování nových pěších útvarů byl přeřazen k pěšímu pluku č. 77. Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Místo jeho odpočinku nechala označit pomníkem manželka padlého Therese Pelikan von Plauenwald roku 1867. Pozemek pro stavbu pomníku zakoupila v říjnu roku 1866. V roce 1965 byl pomník přemístěn na vojenský hřbitov z důvodu stavby přivaděče vodní nádrže Rozkoš. Není známo, zda došlo i k exhumaci ostatků padlého.

Zdroj: Libellus Honoris c. k. důstojníků padlých ve válce roku 1866, Jaroslav Dvořák, 2011

Pískovcový novogotický pomník věnovaný setníku pěšího pluku arcivévody Karla Salvatora č. 77 Eugenu Pelikanovi z Plauenwaldu. Vysvěcen farářem Josefem Samohrdem 28. 6. 1867.

Ve své vzpomínce na kosterní nálezy padlých vojáků z roku 1866 u České Skalice Rudolf Pokorný píše:

„V roce 1963 při jedné z jízd do Náchoda v úseku žel. tratě po výjezdu ze žst. Č. Skalice směr Starkoč jsem si všiml, že po levé straně žel. náspu ze směru od Zliče provádí traťoví dělníci těsně pod náspem výkopovou rýhu pro pokládání elektrických kabelů. Rýha byla široká asi 40-50 cm a hluboká asi 50-60 cm. Když jsem se asi druhý den přišel na místo osobně podívat, zjistil jsem, že v místě mezi stožárem návěstidla a pomníkem setníka E. Pelikána (jehož se rigol hrobu nedotkl) se na vyorané hlíně nacházejí zbytky různých roztříštěných lidských kostí, včetně naprosto přesně identifikovatelných úlomků temenních kostí, lidských lebek, čelistí horních i dolních včetně zubů. Některé zuby zde byly i vykotlané z čelisti a muselo k tomu dojít příčinou tlakem lžic stroje. Pozoruhodné na nálezech zubů z lidských lebek, že tyto zuby (stoličky zejména) nenesly stop po zubním kazu a dochovaly si svou bělost pod nepoškozenou zubní sklovinou. Ostatní zbytky kostí do sebe absorbovaly barvu zeminy tj. hnědou až tmavohnědou, což znamená, že zde ležely v zemi přes 50 i více let. Jelikož větší části kostí, jako např. hnáty, pánevní kosti, jsem v místě nenalezl, znamenalo, že buď byl osou výkopu zasažen jen okraj hromadného hrobu padlých vojínů anebo, že větší kosti byly těmito dělníky po vyorání opět někde zakopány. Ve výkopu rýhy to však bylo nemožné (tato byla dobře začištěna ve tvaru mělkého zákopu) a trvalo několik dní, než byl do ní položen na předtím uložené cihly vlastní kabel a rýha pak zakopána zahrabáním (místo zahrabané rýhy vedoucí až k prvním stavením obce Vysokova bylo znatelné a nezarostlé travou řadu měsíců). Při mém průzkumu dále asi 5-10 m směrem blížeji k pomníku a hrobu setníka E. Pelikána jsem na dně rýhy zřetelně viděl hnáty dvou stehenních kostí, které byly obnaženy asi 1/3 svého povrchu, takže nebyly strojem vyrvány ven. Nesly jen částečné škrábance od lžíce rypadla. Bylo tedy vyloučeno, že by obě stehenní kosti se zjištěným poškozením byly důsledkem zranění padlého, neboť by musely být též hnědé. Poloha obou stehenních kostí byla přesně napříč výkopu a trup kostry s hlavou musel býti ve směru k obci Zlič. V okolí tohoto objevu a dále k hrobu Pelikána se nacházely ještě další úlomky kostí žeberních, obratle atd., ale žádné předměty. Musela zde být asi 1 velká neb 2 menší neoznačené šachty. Vzhledem k tomu, že toto druhé naleziště lidských kostí bylo ještě dosti daleko od hrobu setníka Pelikána, nepřipadá v úvahu, že by mohlo jíti o ostatky tohoto důstojníka a poloha jeho označeného hrobu byla se směrem náspu žel. trati a v dálce asi nejméně 5 m od ní. Na tento svůj objev jsem upozornil ještě tentýž den škpt. B. Peterku, aby zajistil potřebné.“