Karl Leonhardt Paul von Prittwitz-Gaffron

Poručík u 5. setniny (2. dolnoslezského) pěšího pluku č. 47.

Narozen 11. 3. 1841 v Glogau ve Slezsku. Vstoupil 1. 10. 1862 jako jednoroční dobrovolník do gardového střeleckého praporu a byl 22. 5. 1864 přeložen jako poručík k pěšímu pluku č. 47. Pal v bitvě u Svinišťan 29. 6. 1866. Jako velitele střelecké čety ho zabila kulka, která ho na jihozápadním okraji obce Třebešov zasáhla do hlavy. Při exhumaci v roce 1965 byla mezi kosterními pozůstatky tří vojáků nalezena lebka nesoucí v čelní části otvor po vstřelu. Dá se proto usuzovat, že patřila právě Prittwitzovi.

Zdroj: Lexikon pruských důstojníků padlých roku 1866, Jaroslav Dvořák, 2014

Mramorový pomník s křížem postavený na paměť pruského poručíka pěšího pluku č. 47 Paula von Prittwitze. Původně stával na parcele č. 278 u silnice na okraji obce Třebešov. Přemístěný i s ostatky na vojenský hřbitov u Zlíče v roce 1965 údajně z důvodu rozšiřování silnice. Ve skutečnosti se jednalo o záminku k jeho odstranění v období, ve kterém bylo moderní snášet pomníky na vojenský hřbitov. Při prováděné exhumaci byly v hrobě zjištěny kosterní pozůstatky celkem tří osob. Podařilo se také nalézt pozůstatky jakéhosi deníku a v něm vloženého dopisu. Ten byl datovaný 23. 6. 1866 a psaný manželkou nejspíše pruského důstojníka. Pro mimořádně zachovalý stav papíru jej bylo možné přeložit:

„Můj nejmilovanější a drahý muži!                                    Oleśno (Horní Slezsko) 23. 6. 1866

Tvoje milé psaníčko, které jsem od tebe dostala, mne nepotěšilo, jen mne uvrhlo blíže velkého soužení. Já, moje milované dítě, nemohu ti to popsat, jak toho lituji, že jsem k tobě do Kladska nejela, abych alespoň několik slov s tebou nepromluvila, neboť jsi se mi ztratil z očí, moje milované dítě, ale přesto se nemohu vzdát naděje, neboť náš milý a dobrý Otec náš vezdejší je stále s námi, přece nás neopustí, ačkoliv nám tento rok smutně započal, stále žiji v naději, že se oba dočkáme radostného konce roku, neboť vzpomeň si, jak jsem již byla na okraji hrobu a skrze přímluvu Nejsvětější Panny Marie mne ještě milý Bůh dal do pořádku. Tak nesmíme ani zde zanechat proseb k Matce Boží o svatou přímluvu, neboť kdo se pod její ochranu doporučí, toho neopustí, když je také ve velkém životním nebezpečí, neboť moje milé dítě, ty jsi nyní také ve velikém nebezpečí, proto se k ní ale obrať nezlomen a nenech ujet žádné klení ze svých úst a učiň si slib, že půjdeš do Čenstochové nebo Pickeru. Můžeš mi opravdu věřit, že Nejsvětější Královna Nebes a Země tě ochrání od všeho neštěstí života a duše. Já a moje milé děti, prosíme přece každý den k našemu Otci, aby tě nám šťastně navrátil domů. Píšeš mi také, že je to možná poslední dopis. Ach moje milé dítě, ach co jsi mi to poslal za bolestný dopis. Můžeš mi opravdu věřit, bolestné skutky jsem, moje milé dítě, zapomněla, jako já…

…že on nás tak rozloučí, tak ti slibuji můj milý a věrný muži, že tvoje odhodlání vyplním, neboť jsi můj jediný, komu jsem slíbila lásku a věrnost, nemám již žádného jiného ve svém životě. Ach ty můj milý Bože, ochraňuj mne, abych tu nestála tak opuštěná se svými dětmi a ochraňuj přece mého milého muže před vším neštěstím, abychom se přece spolu brzo vidět a utěšovat mohli. Ach moje milé dítě musí-li tě ale žalostný osud potkat a budeš-li raněn, tak se nějak opatruj, ale pokud bys mohl nějak napsat, že bys mohl přijít domů, neboť to má být dovoleno, aby ženy doma své muže ošetřovaly, neboť jak rády by tě mé oči ještě jednou chtěly vidět a Bože ochraňuj mě před tím, i když bys za hodinu zemřel, tak bych tě ráda ošetřovala, neboť jak bych ti to vynahradila, vždyť si se o mne v mé těžké nemoci tak dobře staral, neboť chtěla bych s Gutovskim k tobě dojet na místo, neboť ve městě i celém okolí se panstvo odhodlalo k péči o 3 až… nemocných na své náklady, a proto, moje milované dítě, nepromeškej tolik času, a jak budeš moci, napiš, neboť to je na tomto světě jen moje jediná útěcha, protože chci od tebe nejméně jedno slovo slyšet a chci, abys ty, Bohu díky, ještě byl zdráv, neboť s plačícíma očima a třesoucíma se rukama jsem ti psala tento dopis, vždyť popsat ti nemohu, jak mi, moje milé dítě, ležíš na srdci a jak mne zkroušejí starosti o tebe a tvoje milé děti, jak o tebe starostlivé jsou, a vůbec Albert ti posílá vlastnoručně napsaný pozdrav:

Můj milý otče, pozdravuji tě a přijď brzy domů. Neboť nám se po tobě stýská.“